Při stejném příjmu inkasuje Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) vyšší částku od zaměstnance než od OSVČ. To je důvodem, proč se nyní objevují návrhy na zvýšení důchodového pojištění pro OSVČ. Toto opatření by však nebylo šťastné. Podívejme se nejdříve, kolik odvede na pojistném zaměstnanec a kolik OSVČ.
Kolik zaplatí na důchodovém pojištění zaměstnanec?
Na důchodovém pojištění odvede sice zaměstnanec 6,5 % ze své hrubé mzdy, dalších 21,5 % za něj však odvede jeho zaměstnavatel. Tuto částku je tedy rovněž nutné zohlednit. Kdyby zaměstnavatel nemusel za svého zaměstnance odvádět tuto část důchodového pojištění, mohla by být o tuto částku vyšší hrubá mzda zaměstnance. Mzdové náklady zaměstnavatele by se totiž nezměnily.
Výpočet
Celkové odvody na důchodovém pojištění tak u zaměstnance s hrubou měsíční mzdou 30 tisíc Kč činí 8 400 Kč (30 000 * 28 %). V našem příkladě byla místně příslušné OSSZ za zaměstnance odvedena na důchodovém pojištění za rok 2009 částka 100 800 Kč (8 400 Kč * 12).
Kolik zaplatí na důchodovém pojištění OSVČ?
Zjednodušeně budeme počítat, že OSVČ měla za rok 2009 zisk 360 000 Kč (odpovídá hrubé roční mzdě zaměstnance v předcházejícím příkladě).
REKLAMA
Výpočet
Vyměřovací základ činí 180 000 Kč (360 000 * 0,5). Odvod na důchodovém pojištění činí 52 560 Kč (180 000 * 0,292). V našem příkladě OSVČ za rok 2009 odvedla místně příslušné OSSZ na důchodovém pojištění částku 52 560 Kč.
Kdo tedy platí skutečně více?
Na první pohled můžeme tedy říci, že za zaměstnance inkasuje OSSZ přibližně dvojnásobný příjem než za OSVČ. Nutno podotknout, že obdobný systém funguje v mnoha vyspělých zemích.
I přes nižší odvody pojistného není snadné být osobou samostatně výdělečně činnou. OSVČ totiž musí platit další daně a poplatky, které zaměstnanci neplatí (např. DPH, silniční daň, kolky a další poplatky spojené s vyřizování nejrůznějších povolení…).
REKLAMA
Pro stát jsou přitom drobní živnostníci nesmírně důležití. Ve všech vyspělých zemích světa jsou ekonomickým motorem domácí ekonomiky. Podnikatelé a živnostníci vydělané peníze dále investují. V moderních ekonomikách jsou v současné době největším zaměstnavatelem, takže odvody za zaměstnance v konečném důsledku hradí často právě oni. Pro stát je jednoznačně výhodné mít co nejvíce živnostníků.
Na co nemají OSVČ nárok?
OSVČ si sama musí zajistit odbyt a nese riziko nezaplacení ze strany zákazníků či odběratelů. OSVČ tedy zaplatí méně na pojistném, což je však kompenzace za výhody, které mohou zaměstnanci čerpat a živnostníci nikoliv. Podívejme se na některé z nich:
Výhody v oblasti nemocenského pojištění
- V prvních 14 dnech pracovní neschopnosti (mimo první 3 dny) dostává zaměstnanec náhradu mzdy od svého zaměstnavatele. OSVČ nemají v prvních 14 dnech nárok na žádnou mzdovou náhradu, i kdyby si platili dobrovolné nemocenské pojištění. V případě, že by OSVČ onemocněla a platila si dobrovolné nemocenské pojištění, tak má nárok na nemocenskou až od 15. dne nemoci. Takovou dlouho dobu nepracovat si však OSVČ nemohou dovolit, a tak si dobrovolné nemocenské pojištění v praxi platí pouze 10 % všech OSVČ. Nevyplatí se to. Výjimku tvoří ženy OSVČ, které plánují založit rodinu. Kdyby si dobrovolné nemocenské pojištění neplatily, tak by neměly nárok na peněžitou podporu v mateřství (mateřskou).
- Stejná situace je i u ošetřovného, na které má v případě nemoci blízké osoby zaměstnanec nárok a OSVČ nikoliv.
Výhody v pracovněprávní oblasti
REKLAMA
- Každý zaměstnanec má ze zákona nárok minimálně na 4 týdny placené dovolené během roku. Současným trendem je však poskytování 5týdenní dovolené v mnoha společnostech. OSVČ mají samozřejmě neplacenou dovolenou. Mohou ji však celou čerpat dle svého uvážení, v praxi čerpají podstatně kratší dovolenou než zaměstnanci.
- Při obdržení výpovědi, má zaměstnanec nárok na dvouměsíční výpovědní lhůtu. Během této doby není bez prostředků a může si hledat nové zaměstnání. OSVČ ukončí činnost okamžitě.
- Při skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele má zaměstnanec nárok na odstupné.
- Při zavinění škody může být zaměstnanec postižen maximálně do 4,5násobku průměrné mzdy. Drobní živnostníci ručí celým svým majetkem.
Výhody v odměňování
- Zaměstnanci mají ze zákona nárok alespoň na zákonný příplatek za práci přesčas, v noci, o víkendu či ve svátek. Kolik hodin měsíčně a kdy pracuje osoba samostatně výdělečně činná, se nikdo neptá (mohou pracovat více, ale i méně).
- Zaměstnancům jsou mimo hrubé mzdy poskytovány zaměstnavatelem další benefity (např. služební auto, notebook, stravenky, mobily…).
Výhody v administrativě
- Za všechny povinnosti spojené s výpočtem daní, sociálního a zdravotního pojištění je zodpovědný za zaměstnance jeho zaměstnavatel. OSVČ se v případě udělání chyby sama sebe vystavuje možnosti obdržení ze strany těchto institucí pokuty či penále. Veškerou administrativu si musí OSVČ zpracovat sama (nebo nechat udělat a zaplatit).
Každý z nás má právo volby
Ve všech vyspělých zemích světa má každý občan možnost volby, zda zdrojem jeho obživy bude příjem ze zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti. Přestože je legislativa v mnoha oblastech pro OSVČ a zaměstnance rozdílná, žádná skupina nežije na úkor druhé skupiny. A pokud se někomu zdá, že druhá skupina občanů má výhody, které on nemá, tak může způsob výdělku lehce změnit a mít ty samé výhody.
Proč snížit pojistné placené zaměstnavatelem?
Místo zvýšení pojistného placeného OSVČ by ekonomice více prospělo snížení pojistného placeného zaměstnavatelem za své zaměstnance. Snížil by se rozdíl v odvodech na pojistném za zaměstnance a OSVČ. Navíc by se živnostníkům zaměstnávající pracovníky snížily mzdové náklady. Tento pozitivní efekt by se projevil na snížení nezaměstnanosti. „Daňový výpadek“ státu by se mohl řešit zvýšením nepřímých daní.
